z Buenos Aires

Trochu zakoureny bar, hlucna hudba, internet zadarmo, zahradka pod palmami, plne talire pizzy a piva kolik hrdlo raci, u stolu se schazi lide ze vsech koutu sveta a hovori o krasach Argentiny... Tolik zatim nase prvni ubytovani v BA. Ten uvodni vyjev byl ale jen prchavym okamzikem, pizzy jsme se rychle prejedli a pivo temer zahy doslo. Bydlime na pokoji s asi dalsimi 6 lidmi, coz bylo to nejlevnejsi /cca 220 Kc za noc/, co jsme po kratkem hledani sehnali, ale unaveni po ceste bereme vse. Kontakt s ostatnimi spolucestovateli spociva ve strelnem interview a pak mladici ze Svedska odkraceli balit osamocene poutnice Argentinou - inu ten hostelovy zivot je specificky. Uzasne je, ze mame kde slozit hlavu a budeme spat ve vodorovne poloze, coz se nam uz dlouho neprihodilo.
Cesta byla dlouha, az moc myslim. Z avizovanych 30 hodin v minulem prispevku totiz ve skutecnosti - po prepocitani casoveho posunu, ktery tady cini 5 hodin nazad - se totiz vyklubalo hodin 40. Po kratkem letu do Milana nas cekala jeho prohlidka. Co jineho delat, kdyz mate 12 hodin cekani mezi lety. Milano muze byt docela pekne v lete, je tam spousta parku a fontan /ty sice zurcely svezi vodou, ale v tech 0 stupnich to bylo vylozne provokativni/. Taky doporucujeme nejezdit tam v pondeli, kdy je naprosta vetsina muzei zavrena. Takhle jsme samozrejme tez nevideli Da Vinciho Posledni veceri. Jinak Milano je celkem hlucne mesto /v krasne mistni katedrale se ticho cti tak, ze si poutnik ma rozjimat za zvuku brusky/, mimo jine taky proto, ze tu jezdi tramvaje, ktere by u nas staly uz leta v muzeu, a ty nadelaji randal srovnatelny s prazskou Porse tramvaji alias porsetrou. V Milane mrzlo o neco min nez v Praze, i tak jsme vymrzli celkem obstojne. Jeste ted v tech triceti stupnich nam rozmrzaji prsty u nohou :-*
Vsechny lety probehly po drobnejsich upravach tak, jak mely, a brazilske aerolinky TAM muzeme myslim vrele doporucit. I kdyz jidla mohlo byt vic :-*
O Buenos Aires zatim nic moc psat nemuzu, zaprve protoze jsme poznali akorat letiste a cestu z nej a par ulicek vedoucich k hostelu, a zadruhe proto, ze jsem za posledni tri dny naspala tak polovinu, nez by se sluselo, a to vetsinou v sede nebo vselijak zkroucene, takze se mi klizi oci a prsty se mi pletou vic nez obvykle.
Nasledujici dny nas ceka prozkoumani BA a mozna neco z Uruguaye, to vse se zitra uvidi, zcela jiste nas totiz cekaji nakupy, protoze jsme si sice sbalili jako poutnici s lehkym srdcem /Ivos 10,9 kg a ja 12 kg/, ale nektere veci, ktere by se hodily, jako lzice nebo vlozka do spacaku, zustaly doma. :-*