Ty nocni presuny...

K nasi kazde ceste patri takova trochu divna disciplina. Vlastne ani nevime, jestli to je zvlastni druh uchylky, nebo jenom neschopnost planovaci komise vylet pripravit tak, aby to tam chybelo. Jedna se o prenocovani na ceste, v tomto pripade na letisti. Vzhledem k tomu, ze tento jev obcasne pozorujeme i u ostatnich cestovalu, tak to bude asi celkem normalni uchylka.
I tak nam to vyslo na presun El Calafate - Buenos Aires, nocovani na letisti a rano odlet do Mendozy. Kdyz jsme tam byli asi pred 14 dny, ocihli jsme to, ze by to melo jit, nasli jsme i klidna odlehlejsi mista, parada.
Po priletu v pul dvanacte jsme si bohusel museli vyzvednout batohy, protoze primo nesly poslat. Velky batoh je uz na muj vkus moc velky polstar, ale co se dalo delat. Kdyz jsme vyjeli do odletove haly, v nasem vysnenem miste stala ohrada. Nuze, co se dalo delat, nasli jsme ne tak hezke misto, ale preci jen usinat s vyhledem na La Plata nani spatne (ne ze by neco bylo videt, ale uz ten pocit...). Pohodlne (ha ha) jsme se uvelebili a kolem pul jedne sli spat s budikem nastavenym na pul sestou. V pul jedne a deset minut spustila mistni dost heavy metalova kapela LOS INSTALATERES predehru ke svemu celonocnimu koncertu. Predhra byla dustojna, prace s kladivy precizni, prijemna rytmika k usinani. V pul jedne se ovsem pridalo i pneumaticke kladivo, a to uz se opravdu spat nedalo. Samozrejme takovyhle narez se neda odehrat v kuse, proto bylo vzdy 15 minut ticho, clovek prijemne zalomil, a pak zase petiminutovy narez. Ve tri hodiny, kdy uz by se mohlo zdat, ze hudebni produkce je prilis fadni, bylo vlozeno specialni solo pro uhlovou brusku, ktera prijemne ozvlastnila nocni program. Odskocil jsem si tedy k postranimu podiu na panske zachody, kde jeden pokoutny umelec mel koncert pro akumulatorovou vrtacku, hoblik a uhlovou brusku.
A nebylo pred nimi uniku.
Kolem pul pate jsme se radsi nechali odbavit a sli do prostoru k letadlum. Tam uz jsme se v klidu natahli na sedacky a zalomili. Koncert pokracoval ovsem i tady, byl to tedy spise recitativ. Cestujici ten a ten, dostavi se tam. Odlet tam, nastupujte tamhle. Hlava nam sla kolem.
Ve chvili meho spravedliveho spanku v dobe, kdy se uz blizil odlet, Misa odesla na zachod. Normalne bych ji to snad ani nemel za zle, ale tentokrat ano:)
Predstavte si klidny spanek, hezky sen o parnich masinkach, nebo tak neco a do toho prijde znenadani infarkt. Z toho amplionu nad hlavou, ktery se snazite nekolik hodin ignorovat a zacina se to i darit, vas probudi vase jmeno a cislo gatu, kam se dostavit. A Misa nikde, aby mi rekla, ze odlet je za pul hodiny. Posbirani veci, ktere se valely kolem, rychly uprk k gatu, cele behem asi sedmi sekund. Misa stale nikde. Po male chvilce pribiha i Misa. Uleva, pani u gatu nam vysvetluji, ze se nam akorat zmenilo misto v letadle. Usednout a zhluboka dychat. Za pul hodiny normalne nasedame do autobusu, ktery nas odveze k letadlu a noc bude u konce.
Neeee... nase letadlo ma poruchu. Prestoze tyto aerolinky vyznamne zlepsily pravidelnost (jak se sami vytahuji ve svem casopisu z predlonskych 45 procent letu vcas na lepsich 80 porcent loni), tak my mame sekyru hodinu a pul a v miste, kde stalo nase puvodni letadlo radi nejaky specialni cistic letistni plochy. Optimisticke.
Ale vse dobre dopadlo, ted uz jsme i v hostelu dospali deficit a moc se tesime, az zase nekdy budeme muset prespat na letisti:)