Před cestou

Už nevím, v čí hlavě se zrodil ten ztřeštěný nápad odjet na druhý konec světa na téměř dva měsíce v době, kdy naše počítače mají zaplňovat strany diplomových prací a spíš by se očekávalo plné pracovní a studijní nasazení. Nicméně nějak se to přihodilo, že máme letenky, a už zkrátka jet musíme. Konečně - kdy jindy budeme moci vyrazit na tak dlouho než během studia. A do Patagonie, což je hlavní cíl výpravy, jedině v létě, takže únor je ideální (škoda jen, že velrybí sezóna je jen do prosince).
Termín expedice, či jak to nazvat, se řídil vlastně cenou letenky, Ruzyň tedy opouštíme v pondělí 8.2. a zpět nás přivítá opojná náruč Terminálu 2 26.3. v pátek. Tedy na celých 7 pracovních týdnů si od nás odpočinou ti, kteří chtějí, a kdo by měl zájem o nějaké zprávy od nás, tak se může tu a tam podívat na tuhle stránku. Pokusíme se čas od času dát o sobě vědět prostřednictvím všemocného média mezisítě.
Plán je následující: v pondělí v 7.00 odlet z Prahy přes Miláno a Sao Paulo do Buenos Aires, krásných třicet hodin na cestě. Na hlavní město máme pár dní s přestávkou v Uruguayi (kde budeme celý den slintat nad parními lokomotivami :-)) a 13. 2. máme letenku do nejjižnějšího města světa jménem Ushuaia. V Ohňové zemi se budeme kochat přírodou a laskat se s tučňáky a pak cestovat dále Patagonií, kde jsme si vyhlídli několik opojně krásných míst, jako je třeba ledovec Perito Moreno nebo příroda okolo El Chalténu. Následovat by měl divoký přesun (letecky nebo busmo) na sever do vinicemi obklopené Mendozy případně do univerzitního města Córdoby. Poslední z argentinských destinací, než překročíme hranice, bude měsíční krajina Quebrada de Humahuaca. Z Argentiny, kde žije nejméně původních indiánských obyvatel v jižní Americe, se rázem octneme v nejvíce indiánské zemi, a to v Bolívii. Tam bychom rádi navštívili několik míst: solnou poušť Salar de Uyuni, stříbrné město Potosí, nejvýš položené jezero Titicaca a hlavní město La Paz s nejvýše položeným mezinárodním letištěm na světě, odkud odlétáme 19. 3. směr vodopády Iguazú. Odtud se zvolna přesuneme zpět do tavicího kotle jižní Ameriky, tangem proslaveného Buenos Aires.
Program je dost nabitý, tak snad stihneme alespoň něco.
Teď se snažíme balit, přičemž letenka jasně říká NE víc než 20 kg, takže veškeré zbytečnosti musíme nechat doma, což je obzvlášť pro mě velice náročné. :-)
Než budou nějaké fotky a čas je nahrát do picasy, prohlédněte si v galerii (když kliknete na prezentaci) alespoň Blaka, jehož necitelně opouštíme...