z Buenos Aires II

Nikdy jsem nemela prilezitost odjet v zime nekam, kde je teplo. Ja mam psychicky stale zimu /i kdyz me v Praze uz stvala/, a tady je horko na padnuti, kvetou tu kytky, vetraky se muzou pretrhnout, aby v mistnostech bylo existovatelno, a verte mi, ze by se tu kousek ledu na zchlazeni hodil. Na internetu ctu, ze v Cechach bude dal snezit a jak snih komplikuje dopravu, a ja si tu sedim v kratasech a tricku a jen lituju, ze jsem si nevzala vejir. Pripadam si nepatricne. Ale nebojte, za par dni zase vytahneme cepice a rukavice, v Patagonii je i v lete zima a sychravo.
Buenos Aires je po Sao Paulu druhe nejvetsi mesto v Jizni Americe, ma i s aglomeraci krasnych 13 milionu obyvatel. Jako velkomesto taky vypada a chova se. Je tu ctvrt byznysmenu /Microcentro/ s luxusnimi obchody a restauracemi a pak je tu ctvrt /La Boca/, kam i lounak /pruvodce Lonely Planet, bible kazdeho cestovatele/ zakazuje chodit. Rekli jsme si, ze to zkusime i tak a projdeme se ke slavne ulicce s barevnymi domy nejakou postranni ulickou. Kdyz jsme meli nakroceno k celkem normalne vyhlizejici ulici, z auta stojiciho na krizovatce vykoukl ridic a upozornil nas, ze mame schovat aspon fotak. K nazoru mistnaku mame respekt nejvetsi, tak jsme radeji sli jinudy... A v tehle cvtrti, kde hrozi, ze se na vas vrhne particka chudych Argentincu a vyzada si vse, co mate cenneho, jsou dve az tri ulice narvane turisty, protoze je tu ulicka zvana Caminito - nizke, clenite domy puvodne chudych delniku, ktere v 50. letech dostali do svych rukou umelci a prebarvili to tam vsemi barvami duhy, takze je to krasne vesele a napadite, po stranach ji zdobi ruzne sochy a vyjevy a tanci se tam tango /ostatne jako skoro vsude v turistickych mistech BA/. Fujtajbl, tam bylo turistu. Jako pekny to mozna bylo, ulicka Caminito je prezentovana jako jeden ze symbolu mesta, kdyz tam nejsou lidi, muze byt i romanticka, ale stejne jako nase Zlata ulicka je to disneyland.
Pak je tu jedna ctvrt, San Telmo, ktera je proslavena trhy starozitnosti a malymi obchudky a tangem a umeleckou atmosferou. Jeji centrum je na namesti Plazza Dorrego /Zlate namesti/. A nebyl to jen muj dojem, ze jsme se razem octli na Montmartru. Vazne, se vsim vsudy, dokonce ani maliri portretu nechybeli. Ne marne se o BA rika, ze je to takova zchudla Pariz.
Cely vcerejsi den plny vetsich ci mensich rozcarovani korunoval docela jiny zazitek, a to kulinarsky. Po celem dni jsme utrmaceni spocinuli v nemalebne restauraci-baru, ktery se nam zdal cenove uchazejici. Nebyl cas hledat ve slovniku privlastek slova bife, hovezi, objednala jsem si neco, z ceho se pak vyklubala svickova, a jaka!!! V te lahodne chuti obrovskeho stavnateho steaku se rozpustila veskera zklamani z toho, jak je to tu drahe, poznatelne drazsi nez u nas, ze nas jako cizince nekolikrat natahli a ceka nas snad jeste horsi situace v Patagonii, kdyz jite neco tak dobreho, nevadi vam nic, snad jen ze to objednane vino /nejlevnejsi mozna varianta, ktera se taky musi vyzkouset/ bylo celkem dost hnusne. Ale i to jste ochotni odpustit, protoze neco tak dobreho jste snad nikdy nejedli...