[Omlouvam se za diakritiku, nejak to mistni pocitac nezvladnul...]
Vzhledem k vrcholícímu svátku Idul Fitri jsme chteli utéct z Jávy. Volba (stylem otevri Lounák na náhodné strane a zacni prosazovat nalezenou lokalitu) padla na souostroví Karimunjawa, které se nachází asi 80 kilometru severne od Jávy približne nad jejím prostredkem. Lod na tyto ostruvky odjíždí z Jepary, o které už byla rec v minulém príspevku. Ráno v 6:00 dle rad místnáku jsme byli v prístavu. Nikde nikdo, jen pár turistu. V devet, kdy lod normálne odjíždí, jsme již jen marne sháneli nekoho, kdo by nás tam odvezl. Posledni den Idul Fitri prece verejna lod nepojede. Nabídka puvodne ráno i byla, ale behem casu si to nejak rozmysleli. Když zastavila taková bárka, která se držela nad hladinou jen silou vule/Boha/Alláha/náhody (nehodící se škrtnete), tak to jsme hrde odmítli, že se preci nenecháme utopit. No nic z toho nebylo, tak jsme odjeli na místní pláž, kde jsme se aspon všichni vykoupali, vyzkoušeli jsme jízdu na banánu (celkem psina, až na ty pády do vody:) ) a druhý den ráno že pojedeme.
Úderná jednotka David+Dušan vyrazila na 6 koupit lístky na lod a my že dorazíme casem. Lod má odjíždet v 9, což pri místním chápání casu znamená tak v 10. Omyl. Kdo by cekal, že se prodaj lístky (kterých má být 250, aby všichni sedeli. Reálne se jich prodalo o nejakou tu stovku víc...) a proste se vyrazí. My jsme dorazili v 7:30 do prístavu, najíždecí rampa byla zvednutá a mustek byl pryc. Ouha. Nicméne v této zemi je možné všechno, a tak jsme jednoduse naskocili do lodi oknem [pozn. dva metry nad zemi a skoro metr od mola] a za pár okamžiku se jelo. Šest hodin nastojáka na lodi zaklínený mezi auto a motorku cloveka nemuže rozhodit.
Karimunjawa byla prekrásná, plán byl zde pobýt dve noci, zašnorchlovat si, zaplavat si, projít se a hlavne si odpocinout. Povedlo se.
Cesta zpet nás trochu desila. Nocní trajekt odjíždel ve 23:00, takže pres noc nic extra. Co se dalo delat, byli jsme smíreni s nocním presunem nekde na palube mezi auty. Po páté hodine jsme se vydali do prístavu k pokladne, aby byla jistota, že se vejdem. Byli jsme zapsáni na poradník k pokladne, která se mìla otevrít v 8. Kolem šesté se standardne setmelo, což rozhodne prehlednosti situace nepridalo. Dav se zacal rozrustat a naplnilo se celé molo vedoucí k lodi. Když na to po asi hodine a pùl prišli i zamestnanci lodarské firmy (prece si nemohli všimnout, že jim závorou nekolik hodin projíždejí auta, motorky a proudej davy lidí...), tak to zacali vyhánet zpet. Aby to urychlili, pridali výhružku, že neotevrou pokladnu, dokud kdokoliv bude molu. Jako podpurný argument zhasli lampu. V tu chvíli jsme byli ovládáni davem. Z jedné strany ti, kterí chtìli odejít z mola, z druhé strany ti, kterí nevedeli, že se na molo nesmí a chteli tam jít. Po další hodine, kdy jsme již byli zcela komprimování a deprimováni jsme radši šli z davu ven. Pokladna se nakonec oterela, prodala odhadem nekolik desítek lístkù a vyhlásili, že je vyprodáno. Jedenáct hodin veèer, trajekt se pomalu chystá k odjezdu, ale bez nás. U pokladny byla stále tlacenice, nyní ovšem místnáci rvali na lidi z lodarské firmy. Celé zájezdy lidí se proste na lod nevešly. Prestože jsme nerozumneli, tak emoce vložené do této rozepre byly asi nejsilnìjší co jsme tu kdy videli, a usmevavé tváre místních se promenily ve smesici hnevu a zloby. Nejlépe to shrnul místnák, který pouze zarval: "Mafia, mafia..."
Váhali jsme co dál, nejpravdepoobnejší byla možnost návratu do hotelu a druhý den se sverit do rukou mafie, abychom se z ostrovu dostali. Ješte jsme meli nabídku na rychlod, která mela jet druhý den, dokonce nám potvrdili i lístky, procež když jsme napsali jména na jeho papírek s rezervacema, tak mu nekdo zavolal, on rekl full a sproste nás škrtnul.
Zoufalství.
Z cistajasna za námi prišli místnáci, jestli si nechceme najmout lod s nima, že se musej dostat na pevninu ješte dnes. Probehlo smlouvání s údajným kapitánem (nás to vyšlo cca 500 korun, trajekt stojí cca 60 korun) a mohlo se vyrazit. Pod rouškou tmy prijela lod, kterou jsme naštestí videli až ráno. Dostali jsme vesty, batohy šly do podpalubí a my se rozdelili na horní palubu a dolní palubu. Co vám budeme vyprávet, vybrali nejvetší vrak v prístavu, kdyby náhodou nedojel, ale potopil se cestou, tak aby škoda nebyla moc vysoká... Proto ješte pred odjezdem krátká modlitba (priznávám, že rozdíl ve slovech pay a pray pri výslovnosti místnáku není moc zretelny... bylo mi trochu podezrelé, že chtejí platit predem). I ulehli jsme na spodní palube (což je opravdu honosné oznacení pro ten prostor dva krát tri metry) a na horní palube (což není nic jiného než strecha nad spodní palubou bez jakéhokoliv zábradlí) a vydali se do inkoustove cerni noci. Po chvilce jízdy bylo jasné, že dilema mezi horní a spodní palubou je víceméne nerešitelné. Nahore cákají vlny, fouká vítr a je zde urcité riziko vykoupání se. Oproti tomu dolní paluba byla proti vypadnutí z lodi celkem bezpecná, ale ten randál od motoru byl nesnesitelný, smrad výfukových plynu taktéž, a aby to nebylo všechno, tak jednou za cas se prelila voda pres zád ci boky a i spodní paluba byla durch.
Vzhledem k tomu, že jsem spal na spodní palube, nemohu dostatecne barvite popsat pocity hornopalubanù, ale spodnopalubanské pocity znám docela obbstojne. Ulehnutí probehlo na klidné hladine a bez zapnutého motoru. Já blbec si myslel, že by to mohlo být i docela pohodlné. Pak nastartovali motor (v tu chvíli jsem pochopil, že to pohodlné nebude), v zápetí nastartovali i druhý motor (v tu chvíli jsem pochopil, že cesta bude dlouhá, nárocná a s nejistým výsledkem). Po opuštení pristavu a vyjetí na širé more prišla ihned první vlna, která se prevalila pres bok a Míša byla durch, tak šla na horní palubu (jako by si tam clovek pomohl...). Mel jsem aspon víc místa pro sebe:) Hlavu jsme si svorne uložili na takové prkýnko, které bylo sice tvrdým polštárem, ale aspon nejakým. Hlava nám tak padala do takového ružového prícného pruhu, kam jsme dali i veci. Tento prícný pruh sloužil k odvodnování podpalubí, takže po chvíli jízdy pomocník kapitána zapumpoval nenápadnou pumpickou a naše veci byly durch, stejne tak jako naše vlasy. Tento postup se behem noci opakoval mnohokrát. V tuto chvíli jsme tedy byli mokrí z boku od bocních vln a meli jsme mokré hlavy. Odpoledne umytá hlava opravdu již nebyla umytá. Taktéž jsem si vzal dlouhé nohavice a dlouhý rùkáv, které jsem do te doby nepoužil. To cisté oblecení již rozhodnì nebylo cisté. Pomalu se pracovalo i na tom, že to není oblecení:) V rámci zlepšování kvality cestování jsme nabrali vodu i pres zád a bylo to, jako by vám nekdo nalil do postele kubík vody. Velmi osvežující... Po hodine zacal chcípat motor. To byla neskutecne užásné pro težce zkoušené uši, ovšem obava z toho, že již motor nenaskocí, jak je u místních motorù bežné, tento blažený stav ticha ponekud kazila. Bylo nutné rozebrat podlahu pod námi. Neveril jsem, jak jsme dokázali prisát na strop, aby kapitán mohl vlézt k nádržím. Nakonec jsme mu tam i posvítili a problém se vyrešil, mohlo se jet dál. Tato problematika se rutinne rešila zhruba každou hodinu... Mokrí od nohou, od hlavy i z boku jsme pomlu zacali usínat. Aby ani milimetr nezustal suchý, zacal strop nad námi propouštet vodu, takže na nás ješte kapalo. S rozednenín prišla aspon nadeje, že kdyby nekdo prepadnul, že se nám ho podarí najít. Nicméne pevnina daleko pred námi. More se však uklidnilo, a tak jízda probíhala celkem prijatelným zpùsobem (pouze každé tri minuty opláchnutí z boku), cili nálada skupiny se znacne zlepšila. Po osmi hodinách jízdy jsme nakonec zakotvili, srdecne štastni, že jsme vùbec dorazili, a když jsme vystoupili, tak jsme teprve videli, jakou hrùzou jsme jeli... Prístav smrdel rybinou a tlejícími odpadky, tak rychle pryc, aspon nebudeme muset koukat na ten trajekt, na kterém jsme práve prožili noc.
Možná se oprávnene ptáte (tedy aspon ti, kterí sem docetli), kde že jsem potkal rybu... Ležela s námi na palube malinká deseticentimetrová rybka. Jak se domníváme, tak to bylo celonocní úsilí posádky ulovit nejakou peknou, porádnou rybu. Pravdepodobnì jsme kvuli ní i nekolikrát zastavovali, možná se nám zamotal vlasec do lodního šroubu... možná... Nebo nám jen tak vplavala do lodi, když jsme byli chvilku pod vodou. Nebo k nám priskocila, když se nás snažila stopovat... Rozhodne však po ránu byla dost leklá, stejne jako my.
Díky této jízde jsme celkem názorne pochopili, proc je pro místní obyvatele náboženství tak duležité...
Holt platí okrídlené prísloví: "Není moc chytrý, cestovat na Jávu, když je Idul Fitri"
