Tajemne jezero Titicaca

Jezero Titicaca je fascinujici. Obri vodni plocha, ktera vzbuzuje respekt, i kdyz se stahnou mracna, i kdyz se nad ni vznasi jen par simpsonovskych beranku. Tady se totiz podle legend mistnich puvodnich indianu Quechuu a Aymaru zrodilo Slunce (na Isla del Sol) a Mesic (na Isla de la Luna) a dalsi dulezite elementy zdejsiho animistickeho kultu, ktery se dnes tak zajimave misi s krestanstvim.
Na Isla del Sol jsme stravili dva dny. Je to magicke misto opredene legendami a posete inckymi ruinami, o jejichz vyznamu se mnoho nevi. Muzete ho projit od severu na jih za par hodin (chuze v techto nadmorskych vyskach vsak vyzaduje vetsi namahu), cestou dokonce pokorite nekolik ctyrtisicovek (s maximalnim prevysenim par set metru). Muzete tady meditovat ve zbytcich zdi inckeho palace, jen tak si uzivat vcelku prijemnou prirodou, klabosit s mistnaky, jejichz domecky s oranzovymi strechami jsou roztrousene po kopcich, nebo se zkuste smocit v nejvyse polozenem jezere sveta (tento fakt je pouze soucasti reklamy v ramci turistickeho ruchu, neni to pravda) a dostante malem infarkt z tech par stupnu, ktere ma voda.
Je vcelku logicke, ze prave tady, pres 6000 km od konce sveta, na miste sveta pocatku jsme stocili svuj kurs zpet na jih a zaciname se vracet. Pres Copacabanu, turisticke centrum jezera Titicaca na jeho brehu, ale moc prijemne mesto s prekrasnou renesancni katedralou obklopene kopci s nadhernym vyhledem na jezero, pres La Paz se svymi nekonecnymi poulicnimi trhy a nejvyse polozenym mezinarodnim letistem, odkud jsme sklesali do tropickeho Puerto Iguazu, kde se chystame obdivovat jedny z nejvetsich vodopadu sveta.