Male ohlednuti za Patagonii

Dnes tu zacal skolni rok, vsude zivo - deti v uniformach, lide - pribyva puvodnich obyvatel - jdouci do prace ci z prace i auta se potkavaji v ulicich, akorat ta auta na sebe troubi - a to je jediny znak nervozity, nijak se tu nepospicha. My pospichame (mame to v krvi) do Bolivie, a abychom si zvykli na nadmorskou vysku (budeme tam ve vice nez 3500 m), chceme se aklimatizovat a neni vhodnejsiho mista, nez je souteska Quebrada de Humahuaca se svymi pestrobarevnymi skalami, kde udoli lezi v prumeru ve 2500 m. n. m. Ted jsme ve meste jmenem Jujuy (tady se to necte chuchuj, nybrz huhuj - vesele jmeno i jeho obyvatele). Krajina je tu jina nez dole na jihu - a ja vam dluzim jeste par fotek.
Patagonie - to jsou ledovce, hory, poust. Meli jsme tu cest poznat trosku ty prvni dve slozky (tu treti pak z oken autobusu a letadel). Prosli jsme hory kolem El Chalténu a na dvoudenni trek jsme potrebovali dny ctyri, zkratka uzivali jsme si pobyt v prirode plnymi dousky. Tyhle hory, ktere jsou ocejchovany Unescem a lezi v narodnim parku Los Glacieres, skryvaji - nebo spise hrde ukazuji - poklad v podobe ZUBU, ostrym vrcholum, ktere prevysuji okolni krajinu az o dva tisice metru, a jak jdete, tak je vidite vic nebo min, schovavaji se za kopci a pak zase nenapadne vykouknou, krasa.



A takhle se cervena pri vychodu slunce Fitz Roy (3405 m. n. m.) a jeho souputnici:



Ze by nahoda?



Nikolivek. Exupery za sve letecke kariery lital casto pnad Patagonii a zdejsi krajina mu ucarovala, inspirovala ho k Nocnimu letu, ale i k nekterym ilustracim nesmrtelneho Maleho Prince. Ale ani tady se na nej nezapomnelo - ten treti nejvyssi vrchol se jmenuje Saint-Exupery.