Bromo - tajemná i děsivá kráska

Netolikmasinkofilni, mozna az masinkofobni sekce se vydala na vylet na Bromo, posvatnou sopku vychodni Javy, respektive do narodniho parku Bromo - Tengger - Semeru. Od te doby, co jsem tam byla naposledy, se to tam trochu zmenilo [viz clanek z roku 2008 indonesie2008.blog.cz/0808/z-probolingga]. Vylety nahoru dodavkou a jeepem ale zustavaji stejne. Jen tentokrat jsme konecne vyjeli do vesnice v horach a unikli z rusneho, prasneho Probolingga, kde nam minule zmizelo par veci z pokoje.
Ani tentokrat jsme na vyhlidce na vychod slunce nad sopkami nebyli sami. Ale vyhled byl jiny, ne z takoveho nadhledu. Museli jsme si vyslapnout peknych par vyskovych metru prasnou cestou. Nad dvema pristresky, kde vetsina turistu zustala u stanku s cajem, kafem a smazenymi banany (pisang goreng), slo jeste lezt kousek nahoru, asi jako kdyz se sapete na velkou skalu v Sarce z vychodni strany, jen si pripoctete spoustu prachu vsude kolem. Vyhlidka na tri sopky, z nichz dve jsou aktivni a jedna jako male dite roste v jejich naruci. Postupne vylezaji ze tmy a rozlehly krater je zahalen mlhou, ktere pomalu ubyva. Vytvari krasne vlnky, ne jako more z cesty lodkou z Karimunjawy. Je to klidna hladina mlh v prastarem krateru Tengger, z nejz vystupuje kralovna Bromo a mlade Batok, ktere od minule urcite o par metru vyrostlo. V pozadi coudi Semeru, nejvyssi sopka Javy.
Jak se rozedniva, mizeji hvezdy a obzor se zbarvuje doruzova a oranzova. Pak vykoukne slunce a ozari ony sopky - sice jen zlehka, ale je to prave ten moment, pro ktery stoji za to tenhle vylet podniknout a ktery se neda tak docela zachytit fotoaparatem.
Kdyz si vychutnate vyhled dosyta, sejdete zpatky k jeepu, ktery vas doveze do stredu krateru, odkud se jde pesky az ke schodum vedoucim na vrchol Broma. Muzete se nechat svezt na koniku, pokud se vam nechce dychat ten vsudypritomny prach dele, nez je bezpodminecne nutne. A jsou to prave konici a jejich pani, co tvori nezapomenutelnou atmosferu tohoto mista. Obcas se kolem prozene nejaky v klusu. Jezdci mivaji kukly, aby se tolik nenadychali, proto vypadaji jako cerni rytiri vykonavajici dulezite poslani. Odmitate-li nekdy az doterne dotazy, zda skutecne nechcete svezt, zkuste rict namisto indoneskeho terima kasih, dekuji, tenggerske kesuwun. Tenggerane, mistni obyvatele, jsou hinduiste a byli to oni, kdo postavil pod Bromem chram Poten. I ten tvori vzacnou atmosferu toho mista.
Bromo je velice uctivana, a kdyz chrli lavu, mistni veri, ze jeji buh se velmi zlobi. Naposledy se rozciloval letos na zacatku roku, to proto to tu vypada jinak nez minule. Zminovane zabradli, ktereho jsme pred tremi lety videli cast, zcela chybi, proto na okraji krateru neni radno dostat zavrat. Kolem je jen castecne vyslapana cesticka a pohled dolu zcela mrazivy. Uz tam neni ten nenapadne rozpraskany povrch jako pred tremi lety, z nejz klidne cmoudil sirny dym. Co jsme videli tentokrat, byla brana do pekla. Naprosto jasne jsem rozeznala dabluv chrtan na Iguazu. Nebo taky konec sveta, jeden z mnoha, z nehoz vystupuji oblaky pachnouciho sopecneho koure od pozlobeneho boha. Na uklidnenou mu tam lide vhazuji obetiny, ktere si koupi u mistnich prodavacu obetin (zajimave povolani), dalsi zjev typicky pro Bromo. Je libo pestrobarevnou vicepatrovou kvetinu-obetinu? Ta jiste zaruci delsi klid. Tidak, kesuwun. Mne staci prosta bila alpska protez.
Z 255 schodu vedoucich ke krateru jich bylo minimalne tricet uplne prikryto sopecenym prachem z lednove erupce. Stejne tak bylo schovane skoro pul metrem cele parkoviste pro jeepy. Ten prach - byl vsude, ten sopecny prach, co ho nelze nedychat, a vracejice se z vyletu mate pocit, ze jsem se v nem vyvaleli.