Sladky vylet

Dnesni den jsem venoval odpocinku od Misy. Odskocil jsem si asi 50 kilometru od mesta San Salvador de Jujuy do mesta San Pedro. Za timto mesteckem se nachazi, jake to velke prekvapeni, cukrovar! jupi, hura, jasejte se mnou:)
Kupodivu me i pustili dovnitr a mohl jsem si ho v klidu projit. No jako v Indonesii to nebylo, ale prima to bylo rozhodne. Jenom bych kdyztak poprosil, pokud nekdo znate postup vyroby trtinoveho cukru, tak bych nekdy poprosil o vysvetleni. Slysel jsem to bezpocetnekrat v indonestine, parkrat v anglictine, dneska i ve spanelstine, ale furt z toho nejsem moudrej.
Ale pryc od technickych detailu, vzhledem k tomu, ze jsem musel cekat, nez se v cukrovaru vysiestujou (ci jak jinak tu predlouhou poledni pauzu nazvat), zasel jsem si do nedaleke jidelny.

COMEDOR LA OBRERA

Slovnik rika:
comedor = hltavy, jidelna, jidelni vuz, menza
la obrera = delnice, pracujici, pracovnice, vcela delnice

Nebyla to ani hltava vcela, ani pracujici jidelni vuz. Byla to prvni nefalsovana jidelna, kterou jsem mel cas tady navstivit. A stalo to za to.
Cekal jsem, ze bude obsluhovat nejaka delnice, ale popravde prisel pan, ktery delnici rozhodne nebyl. Z jeho ust mezi poslednimi tremi zuby se vyrinulo poledni menu. Predstavte si cizince, kdyby prisel u nas do hospody a vrchni na nej vybalil menu v podobe: dalmatsky cufty, svickova, volsky voko, buchticky se sodo, vejpecky a ptacek. Nevite vubec nic. Tak jsem si vyslechnul cely program a dal si milanesu, coz je v podstate obycejny hovezi rizek. K tomu cervezu, cili pivo. Po deseti sekundach priletel litr cerne dvanactky, coz v tech necelych triceti stupnich je naprosto idealni napoj... na rychlou kocovinu:) Inu, dal jsem si par loku zlataveho moku (tedy hodne tmavezlataveho) a pozoroval deni v lokalu.
U vycepu (nenapada me lepsi slovo pro ten stul oddelujici jidelnu od kuchyne) postavala krasna divka, vedle me sedel pan se sepranym trickem neurcite barvy, na kterem bylo trochu textu a velky napis 2000. Evidentne melo lepsi casy uz za sebou. Prede me se uvelebil pan v monterkach, na kterych byl napis, ktery jsem si volne prelozil jako Sladky Otik. Kdyz si mladik, co sedel na druhe strane jidelny, objednal svetle pivo, musela divenka, asi domaci potomek, vybehnout do obchodu s prazdnou lahvi a prinest plnou. V obracenem koutu jidelny televize nechala predvadet plamenny projev plny gest a emoci, ktery ovsem sledoval pouze pan pod televizi v rudem tricku. Psi se potulovali po ulici a podvedome vedeli, ze dal nesmeji, ackoliv jidla bylo uvnitr mnoho a jejich hlad veliky. Jediny psik, co behal uvnitr, bylo domaci stene. Proste naprosta pohoda a odpoledni idylka.
Najdnou se po schodech do jidelny, ktere vypadaly jak do opery, pripotacel obejda. Proti svetlu vypadala jeho chuze jako parodie loutkohry, ovsem bez provazku. V prvni chvili jsem se domnival, ze je snad opily, ale na to byly jeho pohyby prilis koordinovane. Prisel ke krasne divce, objal ji a dal ji pusu (coz je bezny zpusob zdraveni, mrzi me, ze jsem ji nestihnul pozdravit...), pote chvili koukal do kuchyne, potacel se po schodech a ruzne obejdoval. Nakonec ukradl z vycepu sklenku, docel k panovi 2000, ktery mel pred sebou litr a pul cocacoly, nastavil sklenicku a cekal. Pan 2000 se bez mrknuti oka podelil s obejdou, obejda se odsinul o dum dal a zivot sel dal. Tady proste vsechno tak nejak plyne...

...a hlavne tranquilo...