Ohlednuti > Quebrada de Humahuaca

Navstevu tohole konce sveta, druheho konce Argentiny pet tisic kilometru vzdaleneho od pocatku naseho putovani, jsme vybrali proto, abychom si postupne zvykali na nadmorskou vysku. Od Ohnove zeme je tahle krajina vzdalena nejen kilometry. Zasnezene vrcholky kopcu vystridaly barevne skaly. Ale jak barevne! Tyhle kopce a hory hyri barvami od smetanove bile pres bezovou a okrovou k syte oranzove, kterou zase strida olivove az smaragdove zelena, temne fialova i staroruzova, a pak vas do oci zasahne purpurove ruda. Misty jsou to jen barevne fleky, nekde se priroda inspirovala pruhy na argentinske vlajce.
Skaly maji i zajimave tvary - chvilemi jako miniatura Gran Canyonu ci hlavicek z Velikonocniho ostrova. A hele, neni tohle Uluru? Na skalach muzete nadherne pozorovat, jak si tu Pan Buh hral pri vytvareni zemskeho povrchu, akorat tady jsou vrstvy hornin nadherne odhaleny. Rude kopce z jilu pak mivaji pitoreskni tvary, ktere muzou vypadat jako socialisticka socha delnika, z druhe strany pak vidite zenu objimajici dve deti a vedle lezi jejich otec padly v boji. Jiny druh skal jsou fialy gotickych katedral a u jinych mate pocit, ze je snad vytvoril Gaudi. Jedna skala zas jiste byla predlohou pro tvurce umele grotty ve Valdstejnske zahrade - i s temi priserkami.
Pri stvoreni sveta byla teto krajine prisouzena sussi povaha, takze hory tvorene prevazne barevnym jilem nebo jilem s kaminky se v desti rozpousteji. Jil steka do rek a do vesnic, kaminky a kameny se sypou do udoli. Kdyz prochazite nekterymi misty, pripadate si jak ve sterkovne.
Krajina urcila i raz mistnich vesnic. Domy, pokud nejsou z veprovic, jsou fialovo-ruzovo-zeleno-bezove, i ulice a kandelabry tvori sutry techto barev. Omitku pak obyvatele domu berou tez z prirody - staci trocha rudeho nebo bileho jilu.
Quebrada je souteska. Kdyz ji projizdite, jste barevnymi skalami obklopeni. Zbytek krajiny tvori zase pampa obrostla kaktusy, kde se misty pasou lamy (jejich maso je mistni specialitou, vrele doporucujeme) a konecne udolim proteka reka, jiz lemuje silnice a - hadejte co. Az do devadesatych let spojovala mesta a vesnice v udoli uzkokolejka.
I obyvatele techto koncin jsou barevnejsi. Hali se do pestrobarevnych dek, ktere zaroven prodavaji, na hlave klobouky vsech barev Quebrady de Humahuaca, z techto latek take prodavaji i veskere jine mozne vyrobky. Mistnaci jsou vetsinou potomky mnoha puvodnich indianskych kmenu, ale jsou spise zamysleni a moc se neusmivaji, jak jsme cekali. Ted s odstupem casu, co jsme v Bolivii, mi pripada tento kraj jako mix mezi Bolivii a Argentinou. Naucite se tu zvyknout si na to, ze se po par metrech chuze do kopce zadychate, ze tu prazi slunce, az vas rozpali do ruda, ale s jeho zapadem vse vychladne a musite se zabalit do dek (nejlepe do pestrobarevnych) nebo aspon nasadit capku z lamy.
Quebrada de Humahuhuaca rozhodne stoji za videni, jsou tu malebne vesnicky s kouzelnymi kostely, obzvlast romanticka je samotna Humahuaca, na jejiz ulicich osvetlenych lucernami si pripadate jako v Praze davnych dob. A nad domy se tyci pestrobarevne skaly. Uzasny kout sveta, ktery laka nejen turisty, ale i bohemy a umelce, aby tu nasli klid...


Vsudypritomne kaktusy - z jejich dreva se tu vyrabi vsecko, od krabicek po strop kostela.


Kdyz pak prejedete do Bolivie a projizdite Andy, zjistite, ze krajina je tu podobne carokrasna.


Nad domky vesnice Purmamamarky se tyci sedmibarevna skalaa nad ni zase dalsi skala...


Je tu vedro na padnuti, tak jsem si musela poridit mistni klobouk, jake me to stalo premahani :-)


Jeden z mnoha psiku. Z tohohle kraje pochazi i Blake, jak jsme zjistili.