Pozvánka na promítání II

Srdečně Vás zveme na další promítání, tentokrát v komorním prostoru vinárny U Žasu a Kvasu v Praze na Žižkově. Tamtéž bude do poloviny června probíhat i výstava našich fotek. Tešíme se na Vás!

fotky trochu jinak

Na http://foto.solvayovylomy.cz/ jsme umístili fotky trošku jiného než běžného druhu. Ti, co nás trochu znají, asi tuší, že se nejedná ani o akty, ani o kytičky či zvířátka, ale je tam plno lokomotiv, vozíků, dolů, průmyslu a tak... Veselé pokoukání a ZDAŘ BŮH!

Pozvánka na promítání

Srdečně zveme na promítací večer všechny, kdo by chtěli vidět nějaké další fotky a poslechnout si povídání o Argentině a Bolívii.

Konečně doma

Už sedím opět u svého počítače s normální klávesnicí (předem se omlouvám za případné problémy se z a y) a můžu s klidem napsat, že výlet se vydařil. Kromě menších problémů s fotoaparáty. Všechny lety proběhly v pořádku, i když to cestování bylo trochu dlouhé. I celý výlet byl asi delší, než by možná měl být, poslední zážitky si pak neužíváte tolik, jak byste chtěli. Ale i na Iguazu bylo krásně, ruiny jezuitských misií v provincii Misiones jsme si taky užili a rozloučení s Argentinou v den státního svátku (tedy celé město bylo jedna velká demonstrace), kdy jsme k obědu i večeři měli stejk ze svíčkové, bylo také velice milé a moc dobré.
Teprve s odstupem budeme schopni celý výlet vstřebat a zhodnotit s fotkami a videi, ale už teď bychom vás rádi pozvali na jejich promítání, které se uskuteční asi někdy koncem dubna. Konkrétnější informace se objeví společně s nějakými dalšími aktualizacemi (jako třeba další fotky) zde.
Děkujeme všem pravidelným i nepravidelným čtenářům za přízeň (a za komentáře, kdo měl odvahu :-)) a přejeme vám, abyste i v hektických dnech nadcházejícího období našli čas na tranquilo a odpočali si tak, jako my v kouzelné moderní Argentině a pestrobarevné tradiční Bolívii.

















Teď už se věnujeme každý své práci

Kruh se uzavrel

Uz se stalo a nas vylet se pomalu, ale jiste ukoncuje. Uz jsme zpatky v Buenos Aires a pisu ze stejneho pocitace jako pred sesti tydny. Ted ale mame pred sebou uz jen par ukolu - dojist snidani, prebalit batohy, odebrat se na letiste a pak se nechame uz jen unaset na vlnach aerolinek TAM a CSA. Do Prahy bychom meli priletet v patek pred 9. vecerni. Tak nam prosim jen drzte palce, at vse proleti hladce.

Dalsi konec sveta - Iguazu

Konec sveta v Ushuaie nas, jak uz vite, prilis neuspokojil (pouze konec sveta, Ushuaia nas naopak okouzlila). Cataratas Iguazu - to je to prave misto! Krasnych pet tisic kilometru od Ohnove zeme lezi vstup do pekla. Je to Dabluv chrtán (skoda, ze zde nelze vypsat celou diakritiku, vypada to hroziveji), Garganta del Diablo. Vodopad lezi na rece Iguazu, ktera je pritokem reky Paraná. Jako i jine velke vodopady jsou i tyto hranicni, deli se o ne Argentina s Brazilii. Protoze kazdy stat pochopitelne tvrdi, ze jeho strana je lepsi, zvolili jsme argentinskou stranu jako prvni. Nasi kamaradi z hostelu tam zrovna odjizdeli autem, tak jsme se jako spravny socky pridali. Pocasi nam vyslovene pralo, mirne mrholilo a obloha byla lakave jednolite sediva. Po kratsi prochazce pralesem, kde na nas shlizeli pavouci, ze kterych by spravny autor hororu mel nepochybnou radost, jsme se vyloupli na vyhlidce, odkud to vsechno bylo videt. No dobra, vsechno rozhodne ne, malinkata cast, ale i tak to bylo neco monstrozniho. 82 metru je uz vyska, ktera stoji za to. Voda tu ale pada ne jednim proudem, ale alespon tisici proudy do nekolika stran a tvori takove dve podkovy. Zkratka dostava vyznamu sveho jmena I = voda, GUAZU = velka (z jazyka puvodnich obyvatel, kmene Guaraní). Na argentinske strane je co delat. Muzete se prochazet po trasach, kde jsou videt mensi i vetsi vodopady, na lodce nad vodopady poznavat misni faunu a floru a nebo se za krasnych pet set korun nechat osprchovat tropickou vodou. I na Niagare jezdi takova lodka, jmenuje se Maid of the Mist. Tahle by se mohla jmenovat Maid of the Downpours. Doveze vas totiz primo pod vodopad, ze na vas nezustane centimetr ctverecni sucheho. Uchvatny zazitek, nechat si za penize strikat vodu do oci, ze je nemuzete otevrit, pak to na vas zacne padat shora a pak to zas chlista ze strany. Proste bomba.
Pak nam vysvitlo slunicko, tak jsme i uschli. Jenze s vyhledem do dablova chrtanu zase zmoknete, tak je to jedno :-). Jeste jedna vec je pro tohle misto specificka - motyli. Jsou jich tu tisice, spis miliony. Litaji vsude, obletuji vas, doprovazi vas na ceste treba deset minut, sednou si na vasi ruku, nohu, botu, na batoh ci fotak a setri chvili kridla. Mensi zluta, velka zluta s cernou mrizkou, cerna s oranzovymi flicky, mala bila s cernou mrizkou, fialova, modra, bila a jaka jeste si dokazete predstavit.
Druhy den prselo, tak jsme se na brazilskou stranu vykaslali a vydali se dal, co taky cekat od obdobi destu. Jedno pozitivum to vecne mokro ma. Zrajou avokada.

Tajemne jezero Titicaca

Jezero Titicaca je fascinujici. Obri vodni plocha, ktera vzbuzuje respekt, i kdyz se stahnou mracna, i kdyz se nad ni vznasi jen par simpsonovskych beranku. Tady se totiz podle legend mistnich puvodnich indianu Quechuu a Aymaru zrodilo Slunce (na Isla del Sol) a Mesic (na Isla de la Luna) a dalsi dulezite elementy zdejsiho animistickeho kultu, ktery se dnes tak zajimave misi s krestanstvim.
Na Isla del Sol jsme stravili dva dny. Je to magicke misto opredene legendami a posete inckymi ruinami, o jejichz vyznamu se mnoho nevi. Muzete ho projit od severu na jih za par hodin (chuze v techto nadmorskych vyskach vsak vyzaduje vetsi namahu), cestou dokonce pokorite nekolik ctyrtisicovek (s maximalnim prevysenim par set metru). Muzete tady meditovat ve zbytcich zdi inckeho palace, jen tak si uzivat vcelku prijemnou prirodou, klabosit s mistnaky, jejichz domecky s oranzovymi strechami jsou roztrousene po kopcich, nebo se zkuste smocit v nejvyse polozenem jezere sveta (tento fakt je pouze soucasti reklamy v ramci turistickeho ruchu, neni to pravda) a dostante malem infarkt z tech par stupnu, ktere ma voda.
Je vcelku logicke, ze prave tady, pres 6000 km od konce sveta, na miste sveta pocatku jsme stocili svuj kurs zpet na jih a zaciname se vracet. Pres Copacabanu, turisticke centrum jezera Titicaca na jeho brehu, ale moc prijemne mesto s prekrasnou renesancni katedralou obklopene kopci s nadhernym vyhledem na jezero, pres La Paz se svymi nekonecnymi poulicnimi trhy a nejvyse polozenym mezinarodnim letistem, odkud jsme sklesali do tropickeho Puerto Iguazu, kde se chystame obdivovat jedny z nejvetsich vodopadu sveta.